Každá hráčka by si měla zkusit být i na druhé straně, říká šéfka rozhodčích Martina Hájková

Od ledna je novou předsedkyní Komise pro rozhodčí v Českém ženském lakrosu (ČŽL). Martina Hájková s pomocí kolegů posouvá tuto oblast k dalšímu rozvoji a úspěchům. Ráda by také přilákala nové adepty na pískání a posílala více stávajících sudích do zahraničí. V rozhovoru mluvila i o specializacích na jednotlivé disciplíny.

Jak sis zvykla na roli předsedkyně Komise pro rozhodčí ČŽL?
Stále je to občas turbulentní, ale už se lépe orientuji a mám ohromnou podporu od ostatních členů komise. Tímto bych jim chtěla opět poděkovat za pomoc. Občas je náročné vyznat se ve všech tuzemských a zahraničních akcích a výjezdech, protože máme nabitý kalendář, ale už je to lepší. Pro mě je novou situací i to, že nejsem tolik přítomná na různých akcích natolik, jako v minulosti, protože mám aktuálně rodičovskou dovolenou od aktivního hraní.

Co tvoje role v čele komise obnáší?
Moje role je primárně o administrativní koordinaci a podpoře rozhodčích, komunikaci s členy Výkonného výboru ČŽL a dalších komisí. Starám se taky o to, aby rozhodčí dostali zaplaceno a měli se kam obrátit s čímkoliv. S členy komise jsme v častém kontaktu, každý má na starosti specifickou oblast činnosti rozhodčích, jako například jejich zabezpečování na jednotlivé soutěže nebo školení pravidel. Pracovitost a samostatnost členů je obrovskou pomocí, protože v jedné osobě by se to nedalo zvládat.

⁠Jaký je stav rozhodčích v rámci ČŽL?
Naši rozhodčí jsou skvělí, neustále se zlepšují, osobnostně rostou, což se projevuje v poměrně velkém množství mezinárodních licencí, které naši členové mají. Je nás ale málo a potřebovali bychom novou krev jako sůl. Vzhledem k tomu, že se rozšiřuje portfolio ženského lakrosu a my teď hrajeme field, sixes a bude se hrát taky ženský box, nároky na počet a znalosti rozhodčích rostou. Snažíme se, co to jde, ale potřebovali bychom nové odvážlivce. Takže jestli to zní někomu jako zajímavá výzva, neváhej a přidej se k týmu pruhovaných na hřišti. 

Co bude potřeba zlepšit, na čem je potřeba dál pracovat?
Potřebujeme se primárně rozrůst a vytrénovat nové rozhodčí, abychom mohli poskytnout podporu a kvalitu všem soutěžím a úrovním zápasů, co se v Česku odehrávají. Myslím, že by bylo pro všechny prospěšné, kdyby víc rozhodčích vyjíždělo na zkušenou do zahraničí. To je ale pochopitelně náročné z důvodu nabitého lakrosového kalendáře u nás. A také proto, že mnoho českých rozhodčích jsou také hráčky klubů a reprezentací.

⁠Blíží se podle tebe rozdělení specializace rozhodčích na disciplíny, jak už jsi je zmínila?
Myslím, že se to již děje. Mám pocit, že většina z nás preferuje tu či onu formu lakrosu. Je náročné neustále přepínat mezi rozdílnými pravidly, hlavně i z důvodu jejich neustálých úprav. Každá forma lakrosu má něco specifického a nepřenositelného. Rozhodčí tak musí vždy mírně upravit celý svůj náhled na hru a přepnou perspektivu na různé situace, které mohou být v jednotlivých variantách lakrosu hodnoceny rozdílně. Jsou to zkrátka úplně jiné disciplíny.

Jaké jsou úspěchy našich rozhodčích z poslední doby a jaké jsou cíle pro příští rok?
Za velký úspěch považuji, že jsme úspěšně zvládly tuto nabitou sezonu. Jsem pyšná na všechny rozhodčí za jejich nasazení. Radost mi taký udělalo, že tři naši služebně seniorní rozhodčí – Lucka Růžková, Pavel Urban a Bohdan Hollmann – se zúčastnili kvalifikace na Světové hry v sixes a získali tam mezinárodní licence. Lenka Pešková zase před pár týdny byla v roli hodnotitelky na PALA kvalifikaci na MS v USA. Těší mě, že navzdory malému počtu rozhodčích v Česku máme tolik špičkových licencovaných sudích a jejich řady se rozrůstají.

⁠Co konkrétně tebe baví na pískání?
Není to nejpopulárnější názor, ale já mám ráda pravidla a systémy, které je možné na základě toho vytvořit. I moje civilní práce se točí kolem pravidel. Obávám se, že je to už určitý druh profesionální deformace. Vtipy stranou, pískat jsme začala před lety na Slovensku, protože to jednoduše v té době neměl kdo dělat. A přirostlo mi to k srdci. Současně mi moje aktivity jako rozhodčího pomáhali lépe pochopit hru a co si jako hráč ještě můžu dovolit a co už je za hranou. Jsem názoru, že každý hráč nebo každá hráčka by si měli zkusit být i na té druhé straně, vyhnuli bychom se mnoha zbytečným pocitům křivdy. Být rozhodčím je velká výzva a zodpovědnost, ale i možnost být součástí další zajímavé části světové lakrosové komunity. I když mnoho rozhodčích působí na hřišti přísně, z mé zkušenosti je většina z nich velmi fajn, podporují se a pomáhají si.