Při zápasech klidní nejsme, říká Vendula Pošvicová

Lakros si postupně získává čím dál víc dětí i rodičů. O tom, jak se k lakrosu dostali, co je na něm baví a jaké mají sny do budoucna, jsme se zeptali jedné z maminek hráčů a hráčky ze Sokola I. Smíchov Venduly Pošvicové. Ta klubu pomáhá, jak jen to jde.

Jak se vaše rodina k lakrosu dostala?
K lakrosu jsme se dostali náhodou – díky lokaci bydlení a doporučení od kamarádů. Tatínek jedné z hráček pracoval s mým manželem.

Co vás jako rodiče na lakrosu baví sledovat nejvíc?
Nejvíc nás baví sledovat posun celého týmu v jednotlivých zápasech.

Jaká je nálada na turnajích a zápasech? Panují u vás během zápasů nervy, nebo je to spíš jen zábava?
Při zápasech klidní určitě nejsme. Atmosféra je téměř vždy příjemná a pokud jsou týmy vyrovnané, tak je to o víc zajímavé.

V klubu máte tři děti, dva syny a jednu dceru – řekla byste, že se z vaší rodiny stala lakrosová?
Jelikož jsme nikdy nechtěli mít děti ve sportu, který bere čas i o víkendu, tak nás lakros asi musel celkově pohltit a jsme rádi, že to baví celou naši rodinu.

Kam byste chtěla, aby to vaše děti v lakrosu dotáhly?
Děti ve všem rádi podpoříme, ale pokud to nebude na úkor školy. Samozřejmě, že by dcera Evelína i starší syn Max stáli o účast v mezinárodních soutěžích, ale na to je asi ještě čas. A nejmladší Eliáš to má zatím jen jako spojení příjemného s užitečným, že sportuje a potká se tam s kamarády.

Kdybyste si měla sama zkusit lakros, na jakou pozici byste se postavila? A proč?
Kdybych byla mladší a zdravotní stav mi to dovolil, ráda bych klidně i hrála v poli, ale nyní bych občas nejraději byla rozhodčím, aby to bylo pro všechny týmy spravedlivé.