23.1.2022
Lakros začala hrát až v devatenácti letech. I přesto patří radotínská brankářka Kateřina Dvořáková k nejlepším v České republice.
Svůj první zápas odehrála v lednu 2010, už o dva roky později chytala v reprezentačním dresu na mistrovství Evropy v Amsterdamu, kde Češky skončily páté. Kromě lakrosu se Dvořáková v rozhovoru rozpovídala i o značce oblečení Without Limits, kterou založila se spoluhráčkou Julií Hrazánkovou.
Začala jste hrát až v
dospělosti, ale
svými výkony dokazujete, že to nemusí být
nutně
problém.
Bylo i tak něco, co vám dělalo
potíže se
naučit?
Nemůžu na sebe prásknout, co
mi nešlo, anebo nejde. Co, když si to přečtou Jižňačky nebo
Sisačky?! (smích). Myslím si, že pokud člověk hraje celoživotně
nějaký týmový sport, tak se snáz uchytí. Ale zároveň to platí jenom
v určitých, ne úplně profláklých sportech.
Dělala jste tedy v
dětství a dospívání nějaký
jiný
sport?
Jako
předškoláček jsem chodila na rytmiku, tedy na takový předstupeň
gymnastiky, což muselo být hodně vtipné – malá Kejč
v elasťáčkách. Potom jsem na prvním stupni zhruba dva roky
hrála házenou a pak jsem ve čtvrtý třídě začala hrát volejbal, u
kterého jsem vydržela do osmnácti let. Potom jsem byla půl roku
taková bezprizorní, no a pak jsem v klubu Roxy potkala Mišutu a
Karnis (Michaela Srchová a Tereza Karnetová, pozn. redakce) z
lakrosu.
Využila jste nějakou schopnost,
kterou vám daly zmíněné sporty, v
lakrose?
Tím, že jsem
vlastně hrála míčové hry, tak si myslím, že asi určitě nějaká
reakce na balon, postřeh nebo pohyb za míčem.
Jak byste popsala post brankářky? Co
vás na tom nejvíc
baví?
Podle
mě je post brankáře ve sportu taková trochu samostatná disciplína.
Velkou roli hraje hlavně psychika. Je dobré umět vnitřně chyby
spláchnout, nevracet se k nim a být soustředěný na přítomnost. Baví
mě tak nějak všechno, nedokážu to přesně definovat.
Jaké
tři vlastnosti
musí mít dobrý
brankář?
Jak
už jsem říkala, musí dobře ovládat svoji psychiku, být pozitivní a
za velký plus považuju, pokud je člověk přirozeně flegmatik. Myslím
si, že by měl být hodně týmový hráč, ale zároveň individualita
totálně ponořená do svého specifického brankářského světa, ale zas
ne primadona.
Co považujete za svůj největší
lakrosový
úspěch?
Určitě
zápas proti Irkám na mistrovství světa 2017 v Guildfordu.
Nastoupila jsem do zápasu na druhou půlku a podařilo se mi ji
odchytat s nulou na kontě. To byl asi nejvíc neskutečný lakrosový
zážitek, co mě potkal.
Jak se těšíte na MS
v USA? Bude to pro vás vrchol
kariéry?
Těším se strašně moc, pokud to vyjde. Zatím se mi
nepodařilo se s lakrosem dostat za oceán. Je to sen. A za vrchol
kariéry to asi považuju vzhledem k tomu, že se člověk může podívat
někam, kde je lakrosový svět na profesionální úrovni. Ale za vrchol
kariéry ve smyslu poslední reprezentační akce, to ne. Končit s
lakrosem zatím určitě neplánuju.
Odbočme od sportu.
Zabýváte se
grafickým designem a s
Julií Hrazánkovou máte značku oblečení
Without Limits,
které si samy šijete. Jak vznikl
tento
nápad?
Už
když jsem byla na škole, měla jsem chuť dělat něco svého – oblečení
nebo něco s papírem. Studovala jsem fotku, to je můj hlavní obor,
grafický design byl jen taková přidružená větev. Mezitím si Jula
pořídila stroj, začala šít, nějak jsme se o tom bavily a pak
vlastně za mnou Jul přijela na erasmus do Řecka a tam to nějak
padlo. Přivezla s sebou první kousky a ty jsme spolu nafotily. Jsou
to mimochodem podle mě pořád jedny nejlepších fotek Without
Limits.
Který kousek oblečení je váš
nejoblíbenější, a který zase
nejtěžší na
výrobu?
Můj
úplně nejvíc nejoblíbenější kousek je krátká černá mikina, tu
miluju! A nejtěžší na výrobu je za mě určitě podprsenka, v závěsu
je pak fleecka.
Jaké
máte plány do
budoucna?
Tyhle otázky mě
stresují! Mám spoustu nápadů, ale potřebuju vždycky někoho, kdo mě
k nim dotlačí, co mě trochu kopne. Jsem nerozhodný poseroutka.
(smích)
Text a foto: Kateřina Hrubá
Na jakém místě skončí český výběr na MS v boxlakrosu?
Celkem hlasů 142