Do ME v Praze zbývá 50 dní. Představí se na něm i hráčka, která se k lakrosu dostala náhodou

Jednou z reprezentantek, které se chystají na blížící se domácí mistrovství Evropy v boxlakrosu, je také dvaatřicetiletá Nikola Volfová. K tomuto sportu se dostala teprve nedávno, přestože skoro celý život žije v Černošicích nedaleko Radotína. Svým zápalem a nadšením zaujala i trenérky. Pochvaluje si atmosféru v týmu a těší se na podporu fanoušků při samotném šampionátu.

Jak ses dostala k lakrosu?

Úplně náhodou. Jako dítě jsem dělala gymnastiku v Sokole v Radotíně a strašně se mi líbil lakros. Ale nějak jsem neměla příležitost si ho vyzkoušet. Až teď jsem si řekla, že bych si mohla splnit sny, které jsem si nesplnila dřív. Loni na podzim mě k lakrosu přivedla kamarádka Maruška Švecová, která hraje za Šelmy. Říkala jsem jí, že lakros vypadá parádně, že má všechno, co by člověk od sportu chtěl. Tak mě pozvala, ať jdu s ní někdy na trénink.

Přestože jsi z Černošic a v Radotíně ses objevovala jako malá gymnastka, tak si lakros neznala?

Ne, vlastně jen od spolužáka Matěje Baráka. Ale nikdy jsem se nebyla ani podívat, lakros mě úplně míjel.

Zapojila ses až v běhu tvořící se reprezentace, jak to probíhalo?

Začala jsem hrát se Šelmami. Nabízeli tam, že můžeme chodit i na tréninky reprezentace. Já tam ale byla takovou chvilku, že mi přišlo naprosto nemístné jít na trénink národního týmu. Pak jsme měly mít jako Šelmy soustředění, ale nakonec se z různých důvodů spojilo s tím reprezentačním. Takže jsem tam šla a přímo trenérky mi nabídly, abych se k týmu připojila a chodila na tréninky.

Říká se, že naučit se pořádně s lakroskou trvá i několik let. Ty jsi to zvládla za pár měsíců?

Nevím, jestli jsem to už zvládla, ale snažím se, co to jde. I doma mám odrazovou síť a pořád piluji. Hlavně mě to baví, což je důležité. Lakrosem žiji, úplně mě pohltil. Chodím na všechny tréninky.

Jak se ti líbí boxlakros?

Působí na mě skvěle. Má dynamiku, je to míčové, týmové, drsné. tvrdé, zkrátka dokonalé. Strašně dlouho jsem chtěla být součástí nějakého týmu, což mi přijde fajn. Je to motivující i na trénincích, jak se vzájemně podporujeme a učíme. Kolikrát i spoluhráčky mi dávají rady, které mě posouvají. Máme skvělý tým. Tmelíme se a vše je na dobré cestě.

Na přelomu června a července vás čeká první ME žen, navíc v Praze. Jak se na to těšíš?

Je to úžasné, že člověk má možnost mít tady svoji rodinu, která nám může fandit nám. Myslím, že je to fajn a že podpora bude výrazná.

Trénuješ také s kluky v Malešicích? Jaké to je?

Jsem za to ráda, je to zase trénink navíc a kluci mají víc zkušeností a zaměřují se zase na jiné věci. Je to obohacující. Jsem tam trochu káčátko v rohu, pořád tam funguje srovnání.

Co jsi dělala předtím za sporty?

Hrála jsem závodně nějakou dobu tenis, dělala jsem kick box, krav magu, lezení. Měla jsem i školu in line bruslení a lyžování.

Ty pracuješ jako výživová poradkyně a fitness trenérka. Co to obnáší?

Je to fajn kombinace. Když se ke mně dostane klient nebo klientka, tak se společně snažíme zlepšit a ozdravit jejich životní styl. Připravuji lidem na míru jídelníčky, stejně tak i tréninkové plány. Většinou ke mně chodí lidé, kteří mají třeba první stádium obezity nebo nadváhy.