Kondiční trenér Matěj Kresl: Chci pomoct holkám dostat se na olympijské hry

Kombinuje hraní a trénování. V barvách radotínského týmu Red Custodes ho čekají brzy souboje o nejlepší umístění v rámci Národní boxlakrosové ligy. Matěj Kresl obléká i dres mužské reprezentace. Zároveň ale funguje jako kondiční trenér u té ženské a pomáhá koučovat kluky v Sokole I. Smíchov. Svěřil se třeba s tím, jak přistupuje k různým týmům, které vede.

Co tě nejvíc baví a naplňuje po trenérské stránce?
Jsem hodně soutěživý. Je jedno, jestli je to lakrosový zápas nebo desková hra, ale nesnáším prohry. Pokud mohu někomu pomoct zlepšit fyzický aspekt či pohybové možnosti, které může přenést na hřiště, a obecně tak zlepšit hráče nebo celý tým, je to něco, co mě naplňuje a mám z toho radost.

Když chystáš kondiční přípravu pro ženskou reprezentaci a pak pro menší kluky na Smíchově, v čem je pro tebe rozdíl?
Principy zůstávají stejné, jedná se o totožný dynamický kontaktní sport, kde je třeba rozvíjet stejné kvality. Odlišnosti plynou z toho, s jakými hráči pracujeme a na jaké úrovni se nacházejí. Je tedy nutné volit správné regrese a progrese jednotlivých cvičení, aby bylo dosaženo maximální efektivity. Dále se bude lišit trochu přístup k tréninku, kdy děti nedokáží tak dobře udržet pozornost, a je třeba modifikovat cvičení, aby tam byl větší přesah do hry a soutěží. Každý trénink by měl podle mě mít základní kostru – musí být trenérem připravený. Zároveň to chce ale kouče, který má sebereflexi, dokáže reagovat na situace, které se stanou přímo na tréninku, a na základě toho provést úpravy.

Pomáhá ti zkušenost hráče při práci kondičního trenéra?
Určitě je jednodušší pracovat ve sportu, do kterého mám přesah i jako hráč. Kvalitní kouč by dokázal udělat silovou a kondiční přípravu pro lakros, i když ho nikdy nehrál, ale je potřeba se vzdělávat. A to i v konkrétním sportu – nastudovat si videa, zanalyzovat pohyb daného sportu, silová a kondiční specifika. To vše je pro mě jednodušší, protože lakros hraju přes deset let.

Kondiční příprava bývá část, kterou hráči a hráčky nemusejí. Jak s tím pracuješ, aby jim dávalo smysl makat i mimo hřiště?
Pokud hráčům či hráčkám opravdu záleží na tom, se posouvat v lakrosu, přijde mi klíčové je edukovat, proč by vůbec měli dělat silovou a kondiční přípravu. Všechny baví hrát lakros, ale když se někdo zraní, tak hrát nemůže. Takže kvalitní silový strukturalizovaný trénink je jedna z nejdůležitějších věcí prevence zranění, kterou se jim snažím vysvětlit. Hráči a hráčky nemusejí být vždy motivovaní. To je hodně krátkodobý efekt, který často opadne, ale měli by být disciplinovaní, a pokud si chtějí užít co nejvíce času na hřišti, měli by vědět, co vše ej součástí. Samozřejmě i silový a kondiční trénink v sobě může zahrnovat zábavné prvky, jako je soutěžení s ostatními.

Jak se ti pracuje v ženském kolektivu?
Ta práce mě baví. Je to zajímavý kontrast oproti zkušenosti jako hráče v mužském kolektivu. Přístup k holkám musí být trošku jiný, což je zase něco, co mi dává zkušenosti a pomáhá mi posouvat se i v rovině přístupu ke sportovci. Celé mi to ulehčuje hlavně fakt, že mi hlavní trenér Adam Ondráček dává volnou ruku a věří mi. Právě Adam mě přivedl k ženské reprezentaci a spolupráce s ním byla vždy v tomhle směru jednoduchá a myslím, že i efektivní.

Kde se inspiruješ v oblasti kondice a tréninku?
Kurzy a semináře od místních i zahraničních trenérů, stáže, podcasty, čtení studií a knížek. Snažím se pravidelně vzdělávat a postupně přenášet nové informace do práce s klienty či hráči a hráčkami. 

Máš nějaký osobní cíl, kam by ses chtěl jako kondiční trenér posunout?
Aktuálním cílem je snažit se svojí prací pomoct holkám dostat se na olympijské hry v roce 2028. Dále bych se chtěl spíše profilovat v dlouhodobějších činnostech s individuálními sportovci, kde je teoreticky větší prostor pro zlepšení. Trénink lze plně individualizovat. V krátkodobém horizontu je pak cílem odjet do USA na stáž na nějakou D1 univerzitu a zase se tak posunout.