27.3.2016
V dalším z rozhovorů Elišky Karáskové představujeme Jakuba Výmolu, na kterého bude reprezentace hodně spoléhat při zakládaní hry a face-offech.
Kubo, prozraď nám, kdy jsi začínal
s lakrosem ty?
Začal jsem hrát, když mi bylo
patnáct let. V té době jsme se přistěhovali do Radotína,
a tak jsem hledal sport, kterému bych se v místě nového
bydliště mohl věnovat. Moje mamka z Radotína pochází
a její bratr, můj strejda, lakros hrával jako malý kluk.
Lakros jsem tedy znal od dětství z vyprávění. Dříve jsem se
aktivně věnoval hokeji a fotbalu, přirozeně mě to tedy táhlo
k nějakému kolektivnímu sportu. No a tak to bylo celkem
jasné, že to půjdu zkusit.
Box, nebo field?
Samozřejmě box, už jen z toho důvodu, že prakticky všichni
hráči v ČR na něm vyrostli. Ale fieldlakros mám také rád
a mám na něj mnoho dobrých vzpomínek. Například juniorské
mistrovství světa, kdy většina mladých kluků, včetně mě, dostala
poprvé možnost reprezentovat svoji zemi. No ale boxlakros je pro
mě, co se týče sportu, vším. Našel jsem se v něm.
Jaká je tvoje hlavní motivace? Být
součástí reprezentace?
Je to poměrně složitá otázka.
Samo o sobě je pro mě motivací to, že hraju sport, který jsem
si vybral, baví mě a můžu pro něj něco dělat. Je to týmový
sport, takže se člověk snaží pro tým dělat maximum. Když tým maká,
tak já také. V týmu mám plno kamarádů a nechci je
zklamat. Je taky fajn, že i když jsou to kamarádi, tak spolu
soupeříme, a tím se snažíme zlepšovat. Pořád a pořád, ať
už jsou to dovednosti s lakroskou nebo práce v posilovně
nebo trénink venku, pořád mám vedle sebe soupeře-kamaráda
a chci být prostě lepší než on.
Řekl bych, že jednou z dalších motivací je se podívat někam do ciziny, ať už jako reprezentant nebo se svým domovským týmem. V tomto směru je motivace jednodušší, chceme být nejlepší, abychom se do reprezentace nebo na klubový výjezd vůbec dostali. Místa jsou totiž omezená.
Je spousta věcí, které mě můžou motivovat. Myslím si, že je to ve všech sportech stejné – když tě to baví a máš to rád, motivaci hledáš snadno.
Jaké jsou podle tebe šance naší
reprezentace uspět na ME 2016 ve fieldlakrosu?
Bude
se to odvíjet od toho, jak budeme připraveni. Vzhledem k tomu,
že v současné době se připravujeme ve svých domovských klubech
a individuálně, tak nemám přehled o ostatních klucích
mimo LCC. Nejsem schopen říct, jak na tom jako tým jsme a jaké
jsou naše šance. Ale doufám a věřím, že všichni dělají, co
můžou, pro to, aby byli co nejlíp připraveni a tím pádem, že
se v turnaji dostaneme co nejvýš a že si zkusíme zahrát
třeba i o medaile.
S kým o ty medaile budeme
bojovat?
Vzhledem k tomu, že v Evropě je
spousta silných a vyrovnaných týmů, u kterých bude hodně
záležet na tom, v jaké přijedou sestavě a jestli budou
mít nějaké posily, tak si nejsem úplně jistý, kdo přesně by to mohl
být. Pokud mám uvést nějaký tip, tak nominuji: Anglii, Skotsko,
Německo, Švédsko, Finsko, Irsko a Izrael.
Konkurence je tedy
obrovská.
Ano, to máš pravdu.
Jaký máš názor na rozlosování
skupin?
Myslím si, že je jedno, s kým budeme
hrát. Je to jenom na nás, jak to dopadne. Většina zemí, až na pár
výjimek, jsou na naší herní úrovni. Tím pádem budou rozhodovat věci
jako fyzická výdrž a chuť vyhrát. Takže co se týče skupin můžu
říct, že jsem spokojený, protože mi je to jedno. :-)
Kvality evropských týmů rychle rostou.
Jsme schopni s naší skromnou základnou hráčů s nimi
udržet krok?
Pořád si myslím, že v rámci
boxlakrosu jsme určitě na špičce Evropy. Ve fieldu se o nás
také ví, ale na světové úrovni jsme trochu pozadu, protože máme
úplně jiný systém než Amerika a Kanada, kde je tenhle sport
díky univerzitním ligám na té nejvyšší úrovni.
Jaký je tvůj nejhezčí lakrosový
zážitek?
Cítím se dobře pokaždé, když si obleču
výstroj a jdu hrát. Nejlepší bylo asi seniorské mistrovství
světa v boxlakrosu v loňském roce, to byl pro mě zatím
vrchol. Naplňuje mě zážitky každý zápas a vlastně lakros
celkově. Zážitků mám strašně moc a všechny mám rád.
Je doposud něco, co ti lakros dal či
vzal?
Dal mi toho určitě hodně – nové zkušenosti,
nezapomenutelné zážitky, partu kamarádů a spoustu dalšího.
Nemyslím si, že by mi něco vzal. Je sice pravda, že kvůli lakrosu
nemám na některé další aktivity a zájmy čas, ale asi mi to
nikdy nevadilo, protože touha po nich nebyla větší než po tom hrát
lakros. Pořád mě lakros „bere“ a baví tak, že nejsem schopný
říct, že by mi něco vzal. :-)
A máš, jen tak pro zajímavost, nějaké
životní motto?
Žádným mottem se neřídím tak, aby to
ovlivňovalo můj život, ale když si třeba říkám, proč cvičit, proč
tohle a tamhleto a proč soustředění a proč se radši
neválím doma, tak si vždycky vzpomenu na to, co mi často říká můj
strejda „Přes překážky ke hvězdám“. To na mě celkem funguje.
V poslední době jsem si také oblíbil motto, které jsem dostal
jako dárek od sestry a to je „Sky is the limit“, což je
vlastně obdoba toho předešlého. Tyhle dvě myšlenky se mi líbí.
Na jakém místě skončí český výběr na MS v boxlakrosu?
Celkem hlasů 102