Překonala rakovinu. Teď sní Eliška Hanzlová o mistrovství světa

Už za měsíc budou české lakrosové reprezentantky bojovat na Světových hrách v Číně proti nejlepším týmům planety. Jedna z našich nejtalentovanějších hráček u toho nebude, ale nic moc si z toho nedělá. Osmnáctiletá Eliška Hanzlová totiž už největší boj vyhrála, když se vyléčila z rakoviny. Teď je jejím snem zahrát si za rok na mistrovství světa v Japonsku a třeba i za tři roky na olympijských hrách v Los Angeles. Tahle holka se jen tak nevzdává!

Psal se duben loňského roku. Při ligovém zápase si Hanzlová zlomila ruku a musela na operaci. Přesto si dělala naději, že si v červenci zahraje na mistrovství Evropy v portugalské Braze. „Ruku jsem měla zahojenou a měli mi sundávat ortézu. Pak jsem se ale probudila s tím, že jsem se nemohla nadechnout. V noci se přidaly horečky. Ani jsem nespala, protože to byla hrozná bolest,” líčí začátky nečekaných problémů mladá reprezentantka. Bolest přikládala možnému zablokovanému žebru, protože ještě trénovala jen na jednu ruku.

Vzácná nemoc, ale s nadějí
Ráno vyrazila s mámou k dětské doktorce, která Elišku poslala na rentgen. „Tam mi pak podali papír, kde bylo napsáno: podezření na non-Hodgkinův lymfom. Pak se přišlo na to, že jde o něco jiného, ale s tím papírem nás dětská doktorka poslala do Motola, kde mi řekli, že ví, že to něco vážného bude, ale musí ještě odebrat vzorek z uzliny,” popisuje Hanzlová. Diagnóza nakonec zněla: lymfoblastický lymfom. Probrečela celý den od cesty z rentgenu. A hlavně nemohla uvěřit tomu, že se zdravé holce může v sedmnácti letech něco takového stát. Byl to šok. „Říkala jsem si: To se asi sakra museli splíst. Ptala jsem se: Jakto?”

Mimochodem, lymfoblastický lymfom je velmi vzácná nemoc. V Česku postihne ročně jen šest dětí! Jde o velmi agresivní a rychle rostoucí podtyp non-Hodgkinova lymfomu. Toto nádorové onemocnění může skutečně vzniknout ze dne na den. Hanzlová měla na dětské hematologii v Motole podle svých slov skvělý servis, právě i co se týče informovanosti.

„Na cokoliv se člověk zeptal, dostal odpověď. Hned mi zakázali si cokoliv hledat a když mě pak převezli ze sálu, kde mi brali vzorek z uzliny, z výsledků mi řekli diagnózu a jaké má procento úspěšnosti vyléčení. To je naštěstí vysoké. Ačkoliv je to agresivní forma, většinou dobře reaguje na léčbu. Stejně rychle, jako přijde, tak z těla odejde,” vysvětluje lakrosistka.

Kolem Vánoc měsíc nemluvila
I přes nadějné vyhlídky ji čekala náročná léčba. Skládala se ze tří bloků. „První a poslední probíhaly podobně. Šlo o kombinaci chemoterapií a kortikoidů. Ty ještě víc probudí rakovinné buňky a pak na ně lépe působí chemoterapie. V prostřední části léčby jsem chodila do Motola na pětidenní pobyty, kde mi kapali chemoterapii a pak museli hodně zavodňovat organismus, aby se z těla zase vyloučila,” popisuje Hanzlová.

Léčba se podepisovala jak na fyzické kondici, tak i na psychickém stavu sympatické blondýny. „Na začátku to bylo hrozné. Ještě, jak to přišlo před mistrovstvím Evropy. Pobrečela jsem si dost, ale nedá se nic dělat. Nějak jsem se s tím smířila,” vrátila se v čase o rok zpět. Zřejmě nejtěžší období přišlo okolo Vánoc. „Kortikoidy hodně ovlivňují psychiku a když jsem je brala ve druhé vlně, asi měsíc jsem vůbec nemluvila. Úplně jsem se uzavřela do sebe. Bylo to šílené. Když jsem je přestala brát, bylo to ze dne na den zase v pohodě.”

Pravidelné návštěvy a podpora
Během celé léčby Elišku hodně podporovaly kamarádky a spoluhráčky. „Holky za mnou chodily do nemocnice od prvního dne. Strašně mi pomáhalo ty pocity ventilovat blízkým lidem. Hned jsem volala i hlavnímu trenérovi a dalším, protože máme mezi sebou hlubší vztah. Pak vlastně nebyl týden, kdy by za mnou někdo nepřišel. Drželo mě to nad vodou. Pořád jsem věděla, že někam patřím,” svěřuje vděčně Hanzlová, kterou povzbuzoval i personál v Motole. Sledovala také příběhy sportovců, kteří se dokázali po nemocech vrátit.

Nejemotivnější chvíle ale prožívala při zmíněném evropském šampionátu. Nafasovala týmové oblečení a fandila na dálku. Zatímco o nemoci mluví Eliška vyrovnaně, s nadhledem, když vzpomene na dobu během turnaje, na který tak moc chtěla jet, neubrání se slzám.

„Holky mi volaly po každém zápase na videohovor. Měla jsem pocit, že jsem tam s nima,” hovoří těžce. Pak ale přeci jen nezapře svůj typický smysl pro humor a s úsměvem dodá: „Aspoň jsem nemusela trpět hodinové rozcvičky od Matěje (kondiční trenér, pozn. redakce).” České reprezentantky v Portugalsku bojovaly i za Hanzlovou. Měly s sebou její dres s číslem čtyři a před každým zápasem si ho psaly na svá těla.

Věděla, že holky vyhrají
A pak přišel zápas, který rozhodoval o všem. Češky se střetly v utkání o sedmou příčku s Itálií a vítěz bral poslední postupové místo na MS 2026 v Japonsku. Tedy na turnaj, jehož vidina Elišku držela v cestě za uzdravením. „Holky mi slíbily, že to pro mě vyhrajou a já byla úplně v klidu. Já jsem prostě věděla, že to vyhrajou,” souká při vzpomínkách emotivně.

Jenže v klidu byla možná jediná. Vždyť šlo o jeden z největších obratů v historii sportu. Češky ještě sedm minut před koncem prohrávaly 9:14 a sen o Japonsku byl daleko. Pak ale dokázaly vyrovnat a v prodloužení vyhrát! Radost tak propukla nejen v Braze, ale i v Praze.

Pořád je to ona, jen s krátkými vlasy
Národní tým se do Portugalska vrátil letos v březnu a sehrál zde úspěšnou kvalifikaci na srpnové Světové hry konané v Číně. Hanzlová znovu fandila z domova, ale tentokrát už to nebrala tak osobně, protože se s týmem nepřipravovala. Navc měla čerstvě za sebou ukončenou léčbu. Pomalu se tak vrací do tréninku a pořád věří v účast na MS. Navázala by tak s některými spoluhráčkami na úspěšné domácí ME juniorek z roku 2023, kde byly Češky druhé.

„Je pro mě ještě pořád těžké přijmout to, čím jsem si prošla. Že nemůžu běžet tak rychle, jako moje spoluhráčka, že nemůžu mít takovou kondici. Snažím se přijít na to, že to vlastně přijde. Uvidíme, za jak dlouho. Soustředím se na to, abych se mohla vrátit. Když se nemůžu pořádně rozeběhnout, sice mě to štve, ale říkám si: počkej, koukni se, co máš za sebou.”

Eliška se vrací k normálnímu životu. I přes dlouhou absenci ve škole nedávno odmaturovala s vyznamenáním a může z ní být skvělá masérka. Zatím ale dělá postupné krůčky na všech frontách a ze svého pohledu se jí to daří dobře. Jen občas ještě naráží na rozpaky okolí.

„Přijde mi doteď, že se mě lidi bojí na něco zeptat a mluvit se mnou. Při tom si troufám říct, že to jsem zase já, jen mám krátký vlasy místo mikáda či delších vlasů. A změnil se mi pohled na nějaký věci. Uvědomila jsem si, co má v životě smysl a za co stojí bojovat. Říká se to furt, ale zdraví je to nejvíc, co člověk má a to jsem si uvědomila,” dodává Hanzlová.

Příběh Elišky Hanzlové si můžete také poslechnout zde: https://youtu.be/3nlAsqEobc4