Den sedmnáctý

předně - omluvám se za zpoždění - nestíháme. Navíc jsme měli včera důvod k oslavě a i když jsem nebyl z těch nejdůslednějších slavičů, nějak mi nevyšel čas na večerní "tvorbu".

Tak ke včerejšku. Už možná víte, senioři porazili Austrálii 20-11. Po neštastných prohrách byla patrná flustrace a to, že se k zápasu nastupovalo hned ráno byla také trochu lekce. Vzhledem k složitosti dopravy na zápas, se junioři, kteří nechtěli vyrážet z hotelu brzo ráno sice možná chystali dorazit na devátou hodinu, ale autobus zkrátka nejel. Takže podpora v hledišti nebyla tak dominantní, jako v předešlých zápasech. Nicméně ti, co neponechali nic náhodě a vyrazili s hráči nelitovali. Průběh zápasu opět nebyl idilický. Zase jsme soupeři povolili úvodní náskok, ale už ne takový, který nás stál zápas s Izraelem. Ještě v první periodě jsme se dostali do vedení a měli více ze hry. Soupeř však bojoval a tak bylo poločasové vedení dvoubrankové. Při vzpomínce na poslední periodu s Iry by nikdo asi v poločase netvrdil, že už by se jednalo o jasnou záležitost.

Naši však ve třetí periodě přidali několik branek a soupeř nedokázal vzdorovat.

V brance zastoupil zraněného Poulina junior Mareš a první zápas, do kterého nasupoval jako jednička zvládl výborně.

Branky: Pešek 5, Loskot, Skokan, Došlý, Koneczny, Barák po 2, Skála, Košťál, Trhlík, Hodaň, Žipaj

Odpoledne byla slavnostní hostina, kde indiáni připravili výborné pohoštění a tomu neodolali ani junioři, kteří před sebou měli večerní zápasy s Kanadou a Irokézy.

Oba naši soupeři nejprve odehráli vzájemný zápas, kde Kanada porazila indiány a následně jsme na kanadského soupeře, který nás o den dřív v Rochesteru vyškolil třinácti brankami nastoupili my.

Musím říct, že když mě den předem kanadský manažer "vyučoval" a jasně dával najevo jaký rozdíl mezi oběma týmy vidí, měl jsem velkou touhu mu ukázat, že jsou kluci schopni lepšího výkonu, který , z nejrůznějších důvodů nebyl včera optimální, dokázat, že se z lakrosové velmoci na zadek neposadíme.

A děly se věci. Čekal v brance čaroval a naši absolutním nasazením soupeře zlobili. Nejdřív se trefil Procházka a když soupeř odpověděl, následovala "záhadná" střela "Tomoucha" Jaska, ktery kanaďana v brance znemožnil.

Soupeř se snažil, ale i my jsme měli šance a rýsoval se pro zámoří šok. Po ojedinělé chybě v útočném pásmu však soupeř vyrovnal z brejku a v závěru zápasu  se mu nakonec podařilo vstřelit vítězný gól. Přes prohru avšak bylo vidět, že kaňadané jsou zaskočeni a nechápou, jak nazdárci z "čečenska" dokáží hrát a už byl vidět i respekt. Velice jsem si vychutnal následný stisk ruky od jejich bledého šéfmanažera.

Následovalo utkání s Irokézy a tam jsme hráli opět velice slušně. Tentokrát jsme dotahovali my a indiány trápili hlavně s brejků, kdy svůj životní zápas odehrál tříbrankový Tonda Gottwald a po brance přidali Javorský a Barák.

Kluci se vrátili k poctivé hře z Kanady a udělali mi poslední den našeho společného působení radost. Věřím, že ještě můžou lecos dokázat.

Protože jsme se následně přesouvali do hlavní haly na valníku taženým traktorem, který místní využívají pro rychlý přesun diváků, ukázali jsme domorodcům, že pro čechy není problém vměstnat do jakéhokoli prostoru neomezené množství osob a materálu včetně trenérů a doktora s masážním lůžkem. Dva indiáni, kteří nastoupil na valník s námi asi nezapomenou do smrti na jízdu za zpěvu písní všeho druhu. Při příjezdu  k hlavní hale pak předzpěvák Tomba Čekal nasadil lidovky a triumfální příjezd pak obohatil videotéku nejednoho z místních.

Jo, náš poslední herní den byl moc povedený.