Den osmnáctý - finálový

Jestli si někdy myslím, že dnes bude vše beze stresu, tak to bylo dnes ráno. A prd. Ranní snaha o předbalení věcí, které všem nějak nabyly, za celé dopoledne nevedla ke konci a tak v poledne, kdy měly být přistaveny busy k odjezdu na utkání o třetí místo a finále, bylo  na pokojích jak po výbuchu bomby.

Ta logistika, ta jim tu sice jde líp než v Kanadě, ale protože autobus byl jen jeden, tak se tam dostala většina čechů (protože ti si umí poradit) ale ne všichni a my co jsme se nevešli, jsme čekali s Finy, Němci a Švýcyry skoro hodinu na další. (Cesta zpět byla naopak excelentní).

Dorazili jsme do probíhajícího utkání o třetí místo, kde USA přehrálo15.4 bojující Izraelce a my jsme si jen říkali, kolik chybělo a mohli jsme si zařádit v Carrier Domu. Následovalo finále, mnohem vyrovnanější než minulé MS v Praze, ale se stejném koncem. Na Irokeze se hezky kouká, ale kanadský stroj, je opět přejel. Ale až ke konci moc hezkého zápasu. "mému" oblíbenému kanadskému manažerovi se , asi i díky tomu, už vrátila barva do obličeje :-)

Po návratu na hotel následovala společná večeře a debata na téma - český lakros  a teď jsem se dostal k napsání těchto, skoro posledních informací.

Zítra máme zase adrenalin jiného druhu. Nejdřív se musíme dostat do autobusu. Sem jsme měli problém, teď nás pojede víc, ale zato vezeme víc věcí a tak byli za účelem maximálního využití největšího severoamerického autobusu,určeni dva osvědčení vyplňovači Poupák s Harym.

Cestou, jakmile nás pustí přes hranice, stavíme se mrknout na Niagárské vodopády a pak už jen přesvědčit personál letiště, že naše zavazadla mají méně než 23 kilo.

Už abysme letěli.

Návrat budeme mít opět na dvě skupiny. První přiletí (junioři a Fanklub) v 15:45  a zbytek v 19:55 hodin do Prahy.