Den devatenáctý a dvacátý

29.9.2015 na cestě

Den devatenáctý a dvacátý

Už jsme na cestě. Hotel jsme opustili ve stavu, který odpovídá týdennímu pobytu velké skupiny. Některé pokoje jsou zralé na sanaci.

Řidič autobusu se jmenuje John a John se ptá po náklaďáku na naší bagáž. Nakonec ale koordinuje nakládání a skutečně vše jsme byli schopni naložit. První problém je tedy vyřešen. Dobrovodné vozidlo po nezáviděníhodné povinnosti předat naše pokoje vyráží za autobusem rychlostí, která bohužel bude jirku Malinu stát nějaké dolary za rychlost :-(

Na hranicích s Kanadou jde naštěstí vše úplně hladce a po pár minutách pokračujeme. John je stále v dobré náladě.  Zastávka u Niagárských vodopádů je i přes zamračené počasí příjemným zpestřením cestovního dne. Sice jsme časově nestihli lodičku, ale vyhlídka stála za těch 19 CAD.

Po cca dvou hodinách jsme vyrazili do Toronta na letiště. Začalo převažování, překládání a řazení do fronty k odbavení. Tam jsme s předstihem cca dvou hodin okupovali přepážky LOTu. Když dámy za přepážkami usoudily, že by mohly začít pracovat, narazili jsme na první zádrhel. Zatímco kilová nadváha zavazadel je nechala klidnými, tak našich pět nadrozměrných 45 kg zavazadel nebyly ochotny akceptovat.  Zajímavé je to, že opačným směrem to šlo. Nakonec jsme tedy z velkých tašek přeházeli náklad do již odbavených a podařilo se.  Do letadla jsme se tedy dostali a noc strávili letem. Nyní čekáme ve Varšavě na odlet do Prahy. Ve dvou skupinách. První přiletí asi ve 4 a druhá asi v 8 odpoledne. Snad s námi dorazí i naše zavazadla. Na to jesli budeme schopni identifikovat co jsme kam přeložili jsem fakt zvědav.

Nicméně to vypadá, že všichni se dnes domů se vším a zdraví vrátíme.

Tím končí "dovolená", i když jsme zralí spš na odpočinek než k nástupu do procesu.

Tři týdny jsou tedy za námi.  Bez zásadního problému. I když na hranici únosnosti v počtu lidí, kteří se o oba týmy starali. Spousta věcí mahla být udělána jinak, ale myslím, že jsme vše zvládli. Co se týče sportovních výsledků, tak jistě bude zpracována zpráva od GM.  Co se týče seniorů, doufali jsme v lepší umístění, ale někteří soupeři nás, byť těsně dokázali udolat. U juniorů jsme jen potichu doufali v to co se povedlo a to jak na turnaji samotném, tak i v utkáních s juniory Irokézů a Kanady.

Za sebe říkám, že i když toho mám teď nad hlavu a těším se na odpočinek, ty tři týdny pro mě byly skutečným vyvrcholením několikaletého úsilí a děkuji jak klukům, tak i všem, se kterými jsem se na tom mohl podílet. Juniory bych za tu dobu párkrát přetrhl, ale hlavně budu rád vzpomínat na to, co jsem s nimi zažil. Všem přiji velkou nejen lakrosovou budoucnost  a tím končím s letošním Zámořským blogem.

Lakrosu zdar

AO

Nábor

www.lacrosse.cz/nabor1

Právě se hraje

 

Anketa

Jaký formát má mít mužská soutěž sixes?
Celkem hlasů 134